Bulharsko.net

Historie Bulharska

Pozor, v diskusi pod článkem si moc lidí stěžuje, že tento článek je katastrofálně špatný. Je to možné. Píšou to hlavně Bulhaři, kteří se "svou historii" učili podle mně neznámých zdrojů. Nejsem historik a píšu si tyhle stránky pro zábavu. Takže čtěte na vlastní nebezpečí.

Ta nejzajímavější historie začíná kolem roku 1877, kdy se Bulhaři osvobodili zpod nadvlády Turků. To je něco jako u nás rok 1918. Bulhaři v historii mnohdy svůj stát neměli a mohli klidně dopadnout jako Kurdové či Arméni -- buďto bez vlastního státu nebo s mnohem menším územím, než historicky obývali. Historické okolnosti konce 19. století jim nakonec přály. Tehdy pár balkánských válek vyhráli, ale potom prohráli obě války světové.

Zkusím probrat historii Bulharska chronologicky. Kéž u toho, moji milí čtenáři, neusnete!

Vykopávky v Sofii z římského nebo byzantského období.

Hlavice korintských sloupů v Nesebaru.

Starověk

Jenom to prolétnu heslovitě, protože starověk málokoho baví:

• Národ Thrákové, vznik řeckých osad na pobřeží.
• Thrákové pod vlivem Makedonské říše (Filip, Alexandr Makedonský)
• Dobyti a podmaněni Římem.
• Dunaj se stal severní hranicí Římské říše (po dobytí Dacie - Rumunska - hranicí být přestal, pak zase byl).
• Po rozpadu Římské říše připadlo dnešní Bulharsko Byzanci.
• Masivní příchod Slovanů kolem 6. století, takže oblast Balkánu zcela jazykově ovládli.

Středověk

Chán Asparuch přijíždí mezi Slovany. Moderní freska na jednom domě v Achtopoli.

Hradby byzantského - řeckého Nesebăru.

Asi sto let po Slovanech přišel z dnešní Ukrajiny tatarský kmen Bulharů. Bulharů bylo jich prý asi 200 tisíc. Vládl jim chán Asparuch. Podmanili si slovanské obyvatelstvo, přijali jeho jazyk a dali mu jméno "Bulhaři". Udává se, že to bylo roku 681. Byzantský císař uznal nezávislost tak zvaného Prvního bulharského carství. První bulharské carství si se střídavými úspěchy udržovalo nezávislost nebo závislost na Byzanci. Nejvýznamnější vládce byl chán Krum, který i dobyl podstatnou část řeckých osad na dnešním bulharském pobřeží. Křestní jména Krum i Asparuch jsou dodnes v Bulharsku běžná.

Koncem 9. století ze Soluně (to je od Bulharska kousek na jih) odcházejí bratři Konstantin a Metoděj na Moravu. Po vyhnání jejich mise z Moravy se do Bulharska vrátili někteří učedníci (patrně hlavně Kliment). Vytvořili písmo Cyrilici navazující na Cyrilovu hlaholici a řeckou majuskuli. Bulhaři považují Konstantina a Metoděje za svoje národní světce a vůbec nevědí, že oba působili někde úplně jinde.

Po několika stoletích První bulharské carství zaniklo, bylo pohlceno Byzancí. V době křižáckých válek, když byla Byzanc Křižáky oslabena (a později i a dobyta), vzniklo Druhé bulharské carství s hlavním městem ve Veliko Tărnovo. Byzantinská armáda se jej pokoušela dobýt neúspěšně. Nakonec prý ve Veliko Tarnovo dokonce v zajetí zemřel první latinský král Byzance (tuším, že nějaký Balduin, ale to neberte jistě, protože tento text píšu zpaměti).

Carevec ve Veliko Tarnovo, sídlo středověkých bulharských carů

Druhé bulharské carství padlo až pod náporem Turků. Turci obešli Cařihrad a napřed dobyli podstatnou část Balkánu. Rozhodující bylo jejich střetnutí se sousedním Srbským královstvím. Turci tehdy v roce 1389 vyhráli na Kosově poli (dnešní Kosovo -- také proto se Srbové nechtějí Kosova vzdát), což mělo vliv i na současnou porážku Bulharů. Proti Turkům mimochodem bojovalo i pár křižáckých výprav s velkým množstvím Čechů (snad i nějaký ten český král). Poslední naděje na odražení Turků padla po dobytí Cařihradu Turky roku 1453.

Turecká nadvláda

Zpočátku byli Turci v pohodě. Neutlačovali, nechali křesťany na pokoji. Ale postupem času dost utáhli šrouby. Kromě normálních daní byli nenáviděni kvůli instituci devširme. Devširme byla povinnost křesťanských rodin dávat do služby do turecké armády své prvorozené syny, kteří byli potom vychováváni jako muslimové a zařazováni do elitních oddílů Janičárů. Dost pruda. Asi kvůli tomu část Bulharů přestoupila na islám (na ně se pak devširme nevztahovalo) a část jich přijala turečtinu. Nějací Turci se také do Bulharska přistěhovali. Islamizovaným Bulharům se říkalo a dodnes říká "Pomaci", tedy "pomahači". Dnes Pomaci obývají jihobulharská pohoří.

Vasil Levski je hlavní bulharský národní hrdina. Podzemní agitátor popravený Turky dva roky před úspěšným povstáním. Sochu má v parku v Burgasu.

Jak potom v 18. a 19. století slábla centrální moc Istanbulu (jde o totéž město, co byl předtím Cařihrad a Byzantinum), zmocňovali se vlády na území Bulharska různí místní bejové, agové a nějací další turecky znějící hadžiové. Ti si přidali svoje vlastní daně a vlastní armády. Centrální moc zase utlačovala místní bulharsky mluvící křesťany tím, že různé důležité křesťanské funkce obsazovala loajálními Řeky, kteří si s Bulhary moc nerozuměli (zájmově, písemně ani jazykově). Do toho všeho vznikalo cosi jako národní obrození a občas proběhlo nějaké to nepodařené povstání utopené v krvi.

Hlavní byla nakonec velká politika. Rozpadající se Turecká říše byla strategickým cílem expandujícího carského Ruska. Rusko bylo sice  v expanzi na jih trochu zatlačeno Krymskou válkou, kdy se na stranu Turecka proti Rusům postavila Anglie s Francií, ale dlouhodobě západní veřejnost sympatizovala spíše s utlačovanými křesťanskými Bulhary. Nejhustší bylo bulharské povstání roku 1876, které Turci potlačili s naprosto šílenou brutalitou. Rusové vycítili příležitost. Nakonec rok nato, po rusko-turecké válce na Bulharském území (1877 - 1878), které na straně Ruska výrazně podpořili bulharští povstalci, daly západní mocnosti svolení se vznikem nezávislého Bulharska, které mělo být státem všech slovanských křesťanů v Turecké říši, ale hlavně se mělo stát jakýmsi nárazníkem mezi Ruskem a Tureckem. Západní mocnosti se vznikem nového státu snažily oslabit moc vítězného Ruska. To se v zásadě povedlo, Bulharsko se pak nikdy nestalo pouhou prodlouženou rukou Ruska, protože vždy (kromě období studené války) mělo svou nezávislou politiku (občas dokonce protiruskou). Mocnosti za vládce Bulharska nasadily nějaké cary z německých šlechtických rodů. Napřed bylo Bulharsko rozděleno (aby nebylo moc silné) na dva státy s různou mírou nezávislosti na Turecku, ale tyto části se brzy spojily do jednoho celku. Třetí Bulharské carství bylo na světě.

Různí hrdinové, malby a sochy připomínají hlavně období osvobození a trochu méně i následující balkánské války.

Balkánské války

Bulharsko si chtělo rozšířit hranice ve dvou směrech, jižně a západně. Jednak mělo zálusk přímo na Istanbul a za druhé aspirovalo na oblast dnešní republiky Makedonie (FYROM). Důvodem je hlavně silná příbuznost slovanské makedonštiny s bulharštinou (mnohem větší než příbuznost makedonštiny se srbštinou). Mimochodem kvůli této aspiraci na Makedonii je hlavní město Sofie vzhledem ke zbytku Bulharska tak moc na západ.

V První balkánské válce se spojilo Bulharsko se Srbskem a Řeckem proti Turecku. Vyhráli, nejvíc bojovali Bulhaři, ale územní zisky nejvíc připadly Srbům a Řekům (hlavně ta Makedonie). Proto bulharsko rozpoutalo Druhou balkánskou válku, ve které stálo proti svým nedávným spojencům Řecku a hlavně proti Srbsku. Dopadlo to nějak dost nerozhodně a Srbsko si větší část Makedonie podrželo. Bulharsko ovšem dobylo jeden egejský přístav, což bylo strategicky hodně významné.

Světové války ve 20. století

V první světové válce se Bulharsko kvůli svému nepřátelství se Srbskem nechtělo připojit na stranu Dohody. Nakonec se (zdánlivě takticky výhodně) přidalo k centrálním mocnostem, ale dost na to doplatilo, protože Dohoda otevřela proti Bulharsku balkánskou frontu. Bulharsko tedy první světovou prohrálo a přišlo o přístup k Egejskému moři. Bulhaři také válčili s Rumunskem a přišli o jižní Dobružu (dnešní Balčik a okolí).

Mezi válkami měli v Bulharsku nějaké problémy s komunisty a fašisty, což bylo tou dobou normální skoro všude v Evropě.

Ve druhé světové válce se Bulhaři opět postavili na špatnou stranu, když byli spojencem Německa. Naštěstí pro sebe nezaútočili na Sovětský svaz (kvůli svým historickým dobrým vazbám s Ruskem), takže vítězní Sověti je sice koncem války dobyli, ale nebyl to takový krvák jako třeba v Rumunsku nebo v Maďarsku. V podstatě bylo Bulharsko na konci války Sovětským svazem lehce okupováno. Bulharsko tehdy dokonce na Rumunsku získalo zpět spornou jižní Dobružu. Od té doby až do nynějška se už nikdy bulharské hranice neměnily.

Po válce Sověti v Bulharsku zařídili vládu komunistů, která se stejně jako u nás udržela do podzimních dnů roku 1989. Za vlády komunistů vedených Todorem Živkovem neměli v Bulharsku žádné pokusy o obrodný proces, jak to známe z Maďarska, Československa (1968) nebo z Polska. Obzvlášť zlé to za komunistů měli příslušníci nebulharských menšin -- Turci, Pomaci nebo Cikáni. Pokud se nepřejmenovali na slovansky znějící jména, byli vystavováni značné persekuci a často i internaci do podunajských lágrů. Ve školách se učilo jenom bulharsky, zavíraly se mešity atd. V létě 1989 ještě před pádem režimu hodně bulharských Turků náhle emigrovalo do Turecka, tak příšerné měli v Bulharsku podmínky.

Moderní Bulharsko

Po pádu komunistů Bulhaři neměli Klause. Ne že bych našeho pana profesora nějak miloval, ale na Bulharsku je znát, že tam fakt neměli Klause. Obdoby některých reforem, které jsme u nás sfoukli do konce roku 1991, se v Bulharsku odehrály až kolem roku 2005 v rámci přístupových rozhovorů s EU. Od ledna 2007 je Bulharsko součástí Evropské unie a těžko říct, jestli to není nějaký omyl. To by bylo na dlouhé debaty.

Poměrný volební systém v 90. letech zakonzervoval stav, kdy je u vlády střídavě buďto postkomunistická levice, nebo mírně liberální pravice, podporovaná jazýčkem na vahách -- Turky. Turecké strany si díky své jazýčkové roli zachovávají velký vliv na bulharskou politiku, což většina Bulharů nese hodně těžce. V devadesátých letech se rozjela dosti silná inflace, která vyústila v nouzovou fixaci bulharského leva na německou marku (později na euro). Při fixaci také z hodnoty Leva škrtli tři nuly a vydali nové bankovky.

Bulhaři jsou z politiky hodně otrávení. Před pár lety se situace trochu změnila, když v roce 2001 do voleb mezi absolutně nedůvěryhodné politiky přišel s kandidaturou bývalý car Simeon. Volby vyhrál, jeho strana sestavila vládu, ale taky se stavem země nic moc neprovedla. Další volby car zase prohrál.

Jak už jsem napsal, od ledna 2007 je Bulharsko v Evropské unii. Bulhaři jsou z toho rozčarováni, protože čekali zázrak, který nepřišel. Místo toho se jenom do země nahrnulo víc západních investorů, což povzbudilo růst cen. Na pozitivní efekty tohoto přílivu kapitálu si Bulhaři ještě pár let budou muset počkat. Jejich ekonomika je dost slabá a tak silně podkapitalizovaná, že to pár lokálních injekcí (hlavně na pobřeží) asi nezachrání.

(Omlouvám se za nedostatek faktografických údajů. Jsem zvyklý psát stránky o historii zpaměti. Mám za to, že nepodstatné věci se poznají podle toho, že se dobře zapomínají. Zůstává to důležité. Já vím, je to subjektivní.)

Další informace o historii Bulharska

Komentáře k této stránce - Historie Bulharska na diskusním webu najih.cz