Bulharsko.net

Zlaté Písky

Zlaté písky jsou hotelový komplex u 4 km dlouhé pláže. Vhodné na typickou letní válečku u moře, jinak dost pruda a komerčárna. Zdejší pláže mají, jak už název napovídá, zvláštní zlatavou barvu písku. Zlaté písky jsou středně až hodně drahé letovisko. Letovisko Zlaté Písky leží jenom asi 25 km severně od Varny, patří tedy k severním bulharským letoviskům. Obrovskou radost mi udělala blízká přírodní rezervace ideální na procházky.

Zlaté písky se bulharsky jmenují Zlatni pjas-ci (psáno Златни пясъци), anglicky Golden Sands, rusky Zolotyje piesky (Золотые пески) a ekvivalentně v dalších jazycích. Vzletností názvu se Zlaté písky podobají jinému hnusnému letovisku s reklamním jménem -- Slunečnému pobřeží. Ačkoli si jsou tato letoviska v mnoha ohledech podobná, přišlo mi, že Zlaté písky mají (oproti Slunečnému pobřeží) aspoň nějakou atmosféru, která je daná asi tím, že Zlaté písky stojí ve svahu a jsou uzavřeny přírodní rezervací, takže se nedá stavět donekonečna. Do Zlatých písků dost jezdí Němci, tvoří odhadem polovinu zdejší klientely.

Pokud sháníte dovolenou na Zlatých píscích, udělal jsem si na to srovnávač.

Ubytování

Panelákoidní hotel ve středním pásmu

Hotel přímo u moře v nejvyšší kvalitě

Hotely byly zakládány kolem roku 1960. Se svými výškovými budovami v krajině nejsou ani tak moc pěst na oko, protože jsou tak nějak zasazené do svahu a v parcích jsou vzrostlé stromy. Co jsem si všimnul, tak hotely stojí ve třech jakoby úrovních:

1. Hned u moře (pouze za pobřežní promenádou) jsou nejdražší a nejhonosnější hotely, často s mnoha patry, ale docela architektonicky nápadité.
2. Ve druhém sledu jsou potom největší hotely panelákového typu často bez kouska šmrncu. Nejsou to sice úplné paneláky, ale moc jim k tomu nechybí. V tomto "levelu" se místy ještě staví další budovy. Mezery mezi budovami vyplňují parky různé úrovně a kousky jakéhosi lesa plného odpadků.
3. Třetí sled hotelů je už docela vysoko (pobřežní svah stoupá celkem příkře). Jsou na rovince před silnicí. Často jsou to nízké budovy, od pohledu poskytující ubytování lacinější než hotely předchozích úrovní. Zeleň rostoucí kolem nich už často ani není park, ale prostě zbytky původního lesa.

Tím vším porůznu procházejí vyšlapané stezky, po kterých chodí lidé k moři, schodiště i klikatící se asfaltové silničky. Téměř každý hotel má svůj vlastní malý bazén, ovšem jejich kvalita a velikost se výrazně liší. Paradoxně nejlépe jsou na tom hotely umístěné nejvýše, protože jejich bazény mohou kolem sebe mít víc prostoru a zeleně.

Mapka Zlatých písků s pojmenovanými hotely, podrobnější verze je v mapách

Ceny ubytování jsou na bulharské poměry neobvykle vysoké. Nepodařilo se mi v sezóně sehnat ubytování pod asi 600 korun na osobu (naštěstí jsem ho tu nesháněl opravdu, ale jenom naoko). Při včasné rezervaci přes cestovní kancelář se určitě můžete dostat mnohem níže, ale i tak jde o dražší bulharské letovisko (asi hned po Albeně).

Ceny jídla a služeb

Obligátní je pobřežní promenáda, což je silnička vedoucí na kraji pláže, po které chodí spousta lidí, auta tu nejezdí. Promenáda je obklopena spoustou stánků s nafukovacími nesmysly a předražených restaurací, prostě klasika. Liší se tím, že má občas veřejná prostranství jako náměstíčka, lavičky se stříškou a sedací rantly. Kromě laviček ve stínu mi tu radost dělali už jenom zmrzlináři, kteří si za točenou zmrzlinu účtovali pouze leva dvacet (i tak je to o 50 procent víc než na zbytku bulharského pobřeží). Co jsem koukal na ceny jídel v restauracích, tak byly oproti zbytku Bulharska asi tak dvoj- až trojnásobné, plus mínus. Menu se tu rozhodně nepořídí pod tři české stovky. Nahoře u silnice jsem vyzkoušel obchod s potravinami a ten byl naštěstí drahý normálně (litr a půl vody za leva, jogurt za leva a půl, trochu dražší pohoda).

Pláže

Na plážích jsou (samozřejmě placené) slunečníky a lehátka. WC se platí 1 Lv (asi 14 korun), sprcha půl leva. Potěšilo mě, když jsem objevil jednu sprchu neplacenou. Koupání v moři je úžasné, třebaže přes den je v něm trochu víc lidí (ale rozhodně ne tolik co v jihobulharských letoviscích).

Moře bylo při mé návštěvě velmi teplé a vstup do vody mírný. Napřed je trochu rychlejší sešup a pak má dno dlouho hloubku asi tak metr třicet. Písek je, samozřejmě, trapně okrově zlatý. Jak jinak. Hezké je to.

Doprava

Do Varny se lze ze Zlatých písků dostat autobusem úplně bezvadně, protože sem z Varny jezdí tamní MHáDéčko (na Zlatých píscích končí). Lístek stojí 60 stotinek, v noci 75 stotinek (asi 10 korun). Autobus z Varny do Zlatých Písků odjíždí od katedrály, od vlakového nádraží a od letiště. Číslo má myslím 409 (nechci kecat, ale myslím, že to tak bylo). Celkem peklo je zjistit, na které zastávce ve Varně u katedrály tenhle autobus staví, protože zdejší zastávky obklopující celé rozsáhlé náměstí nejsou nijak značené. Je lepší se zeptat (staví na východní straně náměstí). Autobus 409 projíždí také letoviskem Svatý Konstantin a Helena. Doprava ze Zlatých písků na sever (třeba do Balčiku kvůli botanické zahradě) už je komplikovanější, protože MHDéčko z Varny tu končí. Je potřeba chytit nějaký meziměstský autobus nebo mikrobus, přičemž dopátrat se jízdních řádů se mi přes značné úsilí nepodařilo. Na autobusové zastávce se mi osvědčilo stopování.

Přírodní rezervace Zlaté písky

Ofocená mapa přírodní rezervace Zlaté písky, podrobněji v mapách

Nahoře za silnicí letovisko plynule navazuje na přírodní rezervaci Zlaté Písky. Je to velice zajímavý les pojmenovaný jako Hanučské lesy. Já jsem měl to štěstí a zdejší lesy jsem si v klidu prošmejdil. Protože jde o rezervaci, smí se chodit jenom po značených cestách, kterých je ovšem dost a jsou značené dobře. Zpočátku cesty stoupají prudce a po schodech, pak už je to lepší. Na procházky ideální. Lesy jsou listnaté, převážně habrové s výrazným zastoupením jasanů, jilmů, dubů a dřínu, ale druhů stromů a keřů je tu spousta. Koruny stromů často porůstá plamének a břečťan. Je evidentní, že lesy jsou druhotné. Hádám, že ještě tak na konci 19. století tu byla pastvina. Celé Hanučské lesy i Zlaté písky se nacházejí na mohutných blokových sesuvech pobřežního svahu (zajímavost pro geology). Na západě tento blokový sesuv končí vysokou vápencovou skálou. Nad ní už jsou překvapivě pole a normální bulharské zemědělské vesnice.

Fontána sedmipočetníků

Hluboko v lese je pramen pitné vody přestavěný do podoby jakéhosi napajedla. Jmenuje se Fontána sedmipočetníků, to jest fontána sedmi svatých, přičemž dva z nich jsou nám dobře známí Cyril a Metoděj. Těch zbylých pět svatých jsou jejich učedníci Sáva, Gorazd, Kliment, Naum a ještě jeden, kterého jsem zapomněl. Na fontáně jsou nápisy v cyrilici a pár znaků hlaholicí. Vedle informační cedule v angličtině a bulharštině. Kolem pramene vede jedna ze značených cest (tuším, že červená). Mapu rezervace najdete na ceduli u silnice ve Zlatých píscích u vstupu do rezervace.

Delší procházka (asi 5 km) přes tyto lesy je možná k manastiru Aladža s vytesanými komůrkami, to je jihozápadně od Zlatých písků. Naopak na sever podél moře se dá ze Zlatých písků dojít do Kraneva, ale je to celkem náročná a nepříliš zajímavá túra. Půjdete-li podél moře na jih, dojdete do jiného letoviska Svatý Konstantin. Obě letoviska jsou tak trochu propojená. (Na východ se ze Zlatých písků jít nedá, neb jest tam moře.)

Uprostřed rezervace Zlaté písky se cesty vinou po jakýchsi terasách, což jsou hrany blokových sesuvů vápencového masivu.

Bujná vegetace je přibližně sto let stará, předtím zde evidentně byla pastvina.

Komentáře k této stránce - Zlaté Písky na diskusním webu najih.cz