Údolí růží

Relativně velká oblast na jižním úpatí centrálního Balkánu. Jmenuje se sice podle růží, ale růžová pole pokrývají pouze malou část údolí. Růže se pěstují kolem vsí u kopců na svazích Balkánského pohoří a Sredne gory. Sklízejí se pouze během několika týdnů koncem května a začátkem června. Sběr květů probíhá ráno.

Údolí růží je součástí Thrácké nížiny. Ze severu je ohraničeno Balkánským pohořím (Starou planinou) a jejími nejvyššími vrcholy (Botev, Ambarica). Z jihu tvoří okraj údolí nižší pohoří zvané Sredna gora. V Údolí růží leží i větší města (od východu) Kazanlăk a Kalofer, dál na západ jsou Karlovo a Sopot, u kterých už si nejsem jistý, zda do Údolí růží patří. Údolím projíždí z Kazanlăku do Karlova vlak (trať Burgas Sofia). Jednoznačným centrem oblasti je město Kazanlăk.

Posledního května 2013 jsme vzali kola a projeli Údolí růží cik cak a napříč od jihu k severu. Podle pofidérního webu jakési kanadské cestovky (nyní již k nenalezení) jsme vyčetli, že druhého června ráno bude nějaká oslava růží ve vesničce Gorno Čerchovište. Tak jsme tam dojeli, přespali a ráno se vydali na růžové pole, kde oslava měla být. A fakt tam byla. Takové růžové dožínky. Vesničanky zpívaly v kroužku, chlapi zapřáhli koně do růžemi ozdobeného svátečního vozu a různě se blblo asi dvě hodiny. Super oslava. Úplně si ale nedokážu představit, jak bychom se na to odlehlé pole mohli dostat jinak než na kole nebo vlastním autem.

Tyhle různé oslavy se prý odehrávají každý den u jiné vesnice. V jednom městečku jsme viděli i plakát s rozpisem růžových svátků (bulharsky praznik za rozata). Takže pokud se chcete dostat na podobnou oslavu, je potřeba mít štěstí a na podobnou informaci narazit. Podle rozpisu jsme ještě dojeli v neděli přímo do Kazanlaku, kde měla být další část oslav, ale to už byly jenom relativně nudné lidové zpěvy z pódia a přes mikrofony. Kdybych předtím neslyšel ty lidovky na poli, tak se mi to asi i líbí.

Ranní oslava svátků růží, bulharsky Prazdnik za rozata. Takové růžové dožínky.

Rozpis svátků růží z roku 2013. Každý rok je to jinak a na webu k nenalezení.

Celkově má ale pěstování růží krásnou atmosféru. Políčka s řádky, kterými akorát projede traktůrek, ranní sběrači s velkými pytli a vše prostupující vůně. My jsme si to na kolech užili moc. Pěšky by to asi šlo taky, v tom případě doporučuji oblasti kolem vesnic Ražena, Rozovo nebo již zmíněné Gorno Čerchovište. Nebo se zeptejte v Kazanlaku, kam jít.

Pěstování růží se v této oblasti provozuje asi od půlky devatenáctého století, kdy si někdo všimnul, že růže z Šipčenského průsmyku úžasně voní. Začali tedy z růží destilovat růžový olej, což je v podstatě voňavka. Používali na to velké měděné kotle (název města Kazanlăk je odvozen od měděného kotle, protože kazan = turecky kotel a lăk je přepis turecké přípony lık). Dnes je tato oblast stále důležitým producentem růžového oleje. Moc tomu nevěřím, ale udává se, že produkuje asi 60 procent světové spotřeby. Nevěřím tomu kvůli tomu, že oblast kolem tureckého města Isparta udává zhruba stejné číslo. Ale je fakt, že se tu růže pěstují, destilují a olej dále prodává nebo používá na další výrobky. Já mám velmi v oblibě růžové mýdlo, dá se leckde koupit v Kazanlaku.

Růžové květy se sbírají po ránu do pytlů. Pytle se přechovávají v přístřešcích, aby při případném dešti nezmokly. Pod přístřešky by se dalo v dešti i nouzově spát.

V Údolí růží může někoho zaujmout přehrada Koprinka, která má na severním břehu i nějaké kempy. Přehradní hráz je pro auta zavřená (kola můžou), ale u jižního konce hráze stojí megalomanský pomník.

Fotky údolí z vlaku