Karlovo

Město pod jižním okrajem Staré planiny u Údolí růží.

Nějak se nemůžu dokopat k tomu, abych o Karlovu něco napsal. Je to totiž výjimečné místo, takže tuším, že psaní zabere spoustu času.

Karlovo je výborný výchozí bod pro cestu do hor Trojanského Balkánu. Spousta ubytovacích kapacit (strávili jsme tu noc). Ve spodní části města, u vlakového a autobusového nádraží, jsou malebné tiché uličky bez aut. Čím víc jsme stoupali po hlavní křivolaké uličce vzhůru, kolem úžasných památek (kostely, zvonice, staré domy, muzeum), tím se městečko stávalo rušnějším, až jsme dorazili na dvě velká rušná náměstí.

V okolí těchto náměstí je nejvíc ubytování. Nejlevnější ubytování se nachází v turistické ubytovně v horní části Karlova. V sezóně je ale ubytovna zpravidla plná (plná Bulharů). Ceny za ubytování se pohybují od 7 Lv na osobu a noc (v ubytovně) po 20 Lv na osobu a noc (v nejluxusnějším hotelu). Tuto cenu (40 Lv za dvoulůžkáč) považují Bulhaři za hrozně vysokou. S hledním ubytování nám pomáhal česky mluvící Bulhar Jiří, strojní inženýr. Mluví perfektně česky, má Češku manželku, studoval na ČVUT, pracoval v továrně na ložiska v Sopotu a bydlí tady.

V horní části Karlova je park s elektrárnou a vodopádem (kousek od něj je ta turistická ubytovna). Od vodopádu nemám fotky, protože už jsme tam došli na procházku potmě. Elektrárna je přečerpávací, můžete vidět dlouhé potrubí šplhající kamsi do kopce. Kolem elektrárny teče relativně vydatný potok. Z parku také stoupá turistická značka pro ty, kdo chtějí na Trojanský Balkán vystopat poctivě pěšky. (Kdo si chce část převýšení ušetřit, využije lanovku z nedalekého Sopotu, kam jezdí MHD.)