Rilský monastýr (Rilski manastir)

Rilský monastýr je největší a nejznámější bulharský klášter. Patří do dědictví UNESCO. Je to opravdu nečekaně velký komplex domů. Čtyřpatrové stavby s verandami obklopují nádvoří, na kterém stojí kostel a věž. Všude kolem šumí lesy pohoří Rila.

Věž Rilského kláštera je jedinou částí monastýru, která se zachovala ze 14. století, kdy byl klášter v dnešním rozsahu postaven. Většina budov pochází z přestavby po požáru v devatenáctém století. Klášter byl založen na místě, kde podle legendy žil v desátém století poustevník svatý Ivan. (Domnívám se, že jméno Ivan je variantou jména Jan, vzniklé chybnou transliterací jména z řečtiny. Jiný poustevník Ivan žil ve stejné době i u nás -- ve Svatém Janu pod skalou.) Ostatky svatého Ivana byly samozřejmě po mnoho staletí uctívány a v rámci několika dobře míněných loupeží procestovaly půlku východní Evropy. Dnes se z ostatků svatého Ivana v Rilském monastiru zachovala pouze jedna ruka. Na konci středověku se Rilský monastir stal jakýmsi centrem křesťanské církve ve vnitrozemí jižního Balkánu, ačkoli všude kolem vládli Turci vyznávající Islám.

Vstup do areálu Rilského monastiru je bezplatný. Platí se vstup do muzea a na věž (nevím kolik). V hlavní budově se dá vlézt do bývalé kuchyně, na které je zajímavý strop ve formě postupného komína. Klášterní kostel uprostřed nádvoří je také přístupný, ale nesmí se v něm fotit. Nepřístupné jsou verandy a ochozy kolem nádvoří. Nepovolaným brání vstupu do pater vícejazyčné cedulky a provazy. Kdo je hodně drzý, může provazy podlézt a tiše do vyšších pater vystoupit. Druhý způsob, jak se do pater dostat legálně, je zaplatit si v Rilském monastiru ubytování.

Malby na podloubí centrálního kostela znázorňují svaté, anděly, ďábly a hříšníky. Bavil jsem se čtením tohoto komixu 75 minut.

Muzea jsou v Rilském monastiru tuším dvě. Já jsem se vypravil za cenu 8 Lv (česká stovka) do historického muzea, ve kterém se nesmělo fotit. Kontrolovaly to tam čtyři pani, aby se fakt nefotilo. Hlavní atrakcí muzea je vyřezávaný dřevěný kříž zvaný Rafailův kříž. Nějaký mnich (asi Rafael) na vyřezávání tohoto kříže prý strávil celý život. Výšku kříže odhaduji na půl metru, je ve velkém skleněném akvárku. Na každé straně kříže je deset obdélníkových chlívků s různými výjevy z Bible. Kromě těch dvaceti chlívků jsou další vyobrazení v různých parádičkách kolem. Celkový počet postaviček vyobrazených v řezbách odhaduju na dva tisíce. Jsou titěrně vyřezávané a určitě je zajímavé se na ně koukat. Ale nevím, jestli to stojí za tu stovku vstupného. Spíš ne. Další zajímavou částí expozice jsou staré tiskařské stroje, na kterých se množily bulharsky psané knihy v 19. století.

Kostel uprostřed klášterního nádvoří je zajímavý spíše zvenku. Neumím odhadnout uměleckou úroveň ani dobu vzniku různých vyobrazení, ale strašně se mi líbilo pozorovat anděly, hříšníky a ďábly. Celé podloubí kostela je pomalované úžasným komixem. Vnitřek kostela je řeckokatolická klasika -- kupování svíček, temno, smrad.

Pochybná "žádost" o ubytování v klášterní cele, vyplňuje ubytovaný.

Ubytování v Rilském monastýru je možné buďto přímo v klášteře, nebo v hostelu v domě kousek nad klášterem. V přízemí domu je restaurace, ve dvou patrech hostel. Jsou to jednoduché společné ložnice (dormitoře) a pro jednoho člověka stojí nocleh 10 Lv. Příjemná je koupelna s teplou vodou. Hostel je zřejmě nějak spojen s klášterem, protože se při ubytování vyplňuje tentýž papírek jako na recepci v klášteře a protože mají jak v hostelu, tak v klášteru šíleně proleželé drátěnkové postele. Vyzkoušel jsem oboje. Ubytování přímo v klášteře stojí 20 Lv na osobu a odehrává se ve velmi sešlých mnišských celách. Říkal jsem si, že to bude romantika, ale na konec jsem tam odsud rád vypadnul. Všechno je tam takové ošklivě staré, jako u prababičky na půdě, kde se sice občas uklízí, ale nerado. Záchody jsou společné na chodbě a byly to ty nejpříšernější hajzly, jaké jsem kde viděl. Samozřejmě turecké, ale takovou hrůzu nikde v Turecku nemají, aspoň podle toho, jak Turecko znám.

Domeček s hostelem za klášterem, vnitřek ubytování v klášteře a zámek na klášterní cele.

Jediná výhoda ubytování v klášteře je ta, že se člověk legálně dostane do horních pater. Další problematika ubytování v klášteře je ponižující registrace na recepci, kde jsem toho mnicha doslova obtěžoval od čtení jakési detektivky. Samozřejmě neuměl anglicky ani rusky. Když jsem vyplňoval papírek, přišel jeho kamarád policista. Ohodnotil mě na cizozemce, sedl si do křesla a řekl mnichovi bulharsky: "někdo se tu odvažuje rušit klid tvé recepce, to je hrůza, co?" Vystihnul to přesně a to ani nevěděl, že mu rozumím. I ostatní mniši v Rilském monastýru byli pěkní bubáci. Chápu, že je turisté otravují, ale když jsem v úzké uličce potkal jednoho velmi honosně oblečeného mnicha, zamračil se, ani se na mě nepodíval, natož aby mi oplatil úsměv. Bubák.

Další možnost ubytování v údolí Rilského monastýru je chatičkový kemp asi tři kilometr nahoru proti proudu potoka. Jmenuje se Bor, šel jsem kolem a přišel mi velmi hezký, i když není z nejmodernějších. Jinak bych se někde v okolí vůbec nebál spát pod širákem, ale možná by byl problém v těch horách najít rovný plac.

V levé části papíru jsou rozepsané časy autobusů do Rilského monastýru nebo do Rily.

Dostat se autobusem do Rilského monastiru nebo odsud pryč není až takový problém. Ráno i pozdě odpoledne jezdí autobusy až nahoru ke klášteru a mimo to si lze vždycky něco stopnout. Mnohem víc toho potom jezdí ze spodní vesnice Rila. Celkem užitečný je autobusový rozpis, který mají v klášteře vyvěšený vedle vchodu (mám tu fotku). Autobusy jezdí do Dupnice nebo do Blagoevgradu. Jedete-li ze Sofie, je potřeba jet přes jedno z těchto měst.

Autobusy staví na parkovišti před klášterem. Jedete-li ke klášteru autem, může být problém na něm zaparkovat. Bulhaři, kteří mě vezli, klášter zleva objeli a využili nějaké levně placené parkovací stání za klášterem.

Údolí vedoucí ke klášteru je celkem dlouhé, příjemně zalesněné a s bystrou říčkou. Zajímavostí je, že sem v minulosti vedla železnice. Občas jsou v údolí ještě vidět náspy.

Kuchyně, parkoviště a mapka okolí.