Bulharsko.net

Strandža

Strandža je rozsáhlé nízké pohoří v jihovýchodním Bulharsku, táhnoucí se od pobřeží Černého moře asi 100 km na západ podél hranice s Tureckem. Strandža neoplývá vysokými hřebeny, ale má hodně zvlněný terén porostlý lesy a prohryzaný koryty pomalých řek. Nikdy se tu moc nedařilo zemědělství, a tak je zdejší horský terén jednak přirozenou hranicí s Tureckem, jednak rezervoárem nepříliš dotčené přírody a tradiční krajiny.

V roce 1995 byla v oblasti s rozlohou 116136 hektarů vyhlášená přírodní rezervace (priroden park) za účelem ochrany unikátní přírody, vodního režimu a specifik kultury. Stupeň ochrany odhaduji asi na úrovni naší CHKO, přičemž v některých částech parku jsou speciální maloplošná chráněná území (přibližně ekvivalent naší přírodní rezervace), zejména cenné ekotypy v údolích řek a potoků. Například Marina Reka.

Podle informačních cedulí to vypadá, že v oblasti Strandža se místní snaží o rozvoj turistiky a agroturistiky. Viděli jsme pár značených tras, které podle mapek vycházejí tak na den nebo půlden pochodu. Většinou to ale nejsou okruhy, takže mě nenapadá moc možností, jak je projít třeba s půjčením auta.

Informační cedule o jednotlivých trasách nebo rezervacích.

Různé malé mapky Strandžy

Název Strandža je možná odvozen od jména dubu, nebo opačně. Duby rostoucí v této oblasti jsou od našich dubů poněkud odlišné. Snad je to vidět na fotkách. Strandža cyrilicí: Странджа.

Větší mapa Strandžy

Pobřeží Strandžy jižně od Careva

Na jih od Careva se charakter bulharského pobřeží mění a dále je dominujícím prvkem pobřeží pohoří Strandža, které dělí pláže na úzké úseky. Na pobyty se ještě jezdí do městeček Varvara, Achtopol a Sinemorec. Je tam moc hezky, chcípnul tam pes (kromě Achtopole, která je poněkud rušnější). Říká se, že za rekreací tam jezdí častěji Bulhaři než cizinci. V lesích pár kilometrů od moře jsem občas potkával kočovné pastevce, pravděpodobně Cikány. Měli krávy, koně, kozy, povozy a stará auta.

Jižně od Sinemorce jakýsi kemping Silistar s hezkou pláží.

Cesty přes Strandžu

Dál po pobřeží, v ještě jižnějším Rezovu už je pak hranice s Tureckem. Do Rezova se moc nejezdí, protože tam nic moc není a hlavně protože tam nelze do Turecka přejít. Hraniční přechod s Tureckem je ve vnitrozemí v Malko Tărnovu, nikoli u moře v Rezovu.

Právě cestu z Careva do Malko Trnova považuju za jakousi civilizační tepnu pohoří Strandža. Silnice má co dělat, aby se prokousala mezi kopci bez extrémních stoupání. Zajímavé je, že na silnici leží minimum obcí. Drobné zemědělské obce v pohoří Strandža jsou, ale typicky leží pár kilometrů nebo stovek metrů od té hlavní silnice. Na silnici z Careva do Trnova není moc provoz, ačkoli je evidována jako relativně hlavní silnice. Jeli jsme to na kole a na cyklistiku to byla paráda.

Silnice má proměnlivou kvalitu, ale na většině trasy je solidní. Po prudkém klesání překonává mostem řeku Veleku a pak se zase drápe nahoru.

Silnice je často různě záplatovaná. Poblíž vesnice Gramatiko jsme viděli opuštěnou benzínovou stanici.

Vesničky ve Strandže

Podél hlavní silnice leží vesnice Izgrev (ta ještě mimo přírodní park), Bălgari asi 0,5 km od cesty), Kondolovo a Gramatikovo (0,5 km od cesty). U řeky Veleky je vesnička Kosti (odbočka asi 5 km) a Brodilovo, do kterého se od moře jezdí po úplně jiné cestě od Vasilika.

Cedule o ohnivých tancích ve vesnici Bălgari

Ve vesnici Bălgari (Българи čte se Blgari) mě zaujala informační cedule o obyčeji tanci na žhavých uhlících. Říkají tomu Nestinarstvo. Starý bulharský rituál, údajně pohanský a překřesťanský. Obvykle se provádí na svátek světce, kterému je zasvěcen kostel v té které vesnici. V případě Bălgari jde o svátek Konstantina a Heleny (21. května). Tradice Nestinarstvo je zahrnuta v kulturním dědictví UNESCO. Pokud mohu soudit z fotek obřadu, jde o klasické chození nebo tancování po žhavých uhlících. Uhlíky jsou sice horké, ale dřevěné uhlí má nízkou tepelnou vodivost, takže se to nějakou chvíli dá vydržet bez bolesti. V případě Nestinarstva je to vykládáno jako zázrak a přisuzováno zdejším světcům.

Vesnička Bălgari mi ze Strandžy přišla nejzajímavější. Kromě kostela a velké návsi jsou tu hezké výhledy po okolí, protože vesnice je postavena relativně na kopci.

Vesnice Bălgari

Kostelík a výhled z vesnice Kondolovo

Řeky Strandžy

Strandžou protéká jednak řeka Veleka, jednak hraniční vodní tok, který se nazývá podle ústí řeka Rezovo. Veleka, jak už název napovídá, je docela velká řeka, rozhodně relativně velká na bulharské poměry.

Řeka Veleka z mostu uprostřed rezervace Strandža

Řeka Veleka u ústí do Černého moře

Trochu jsem přemýšlel, jestli by se řeka Veleka nedala jet na kanoi. Ve střední části má relativně silný proud a slušné převýšení, aspoň to tak vypadá na mapě i pohledem z mostu. Proti ale hovoří absence vodácké infrastruktury a neprobádanost. Pokud narazíte na komerční nabídky pádlování na řece Velece, pravděpodobně půjde jen o projížďky v ústí řeky u Sinemorce.

Další fotky ze Strandžy hala bala

Vyšší část Strandžy u hranic s Tureckem za Malko Tarnovem